|
Pobřežní město v oblasti Sahel s 50 000 obyvateli je
neoddělitelně spjato se jménem bývalého tuniského prezidenta Habiba
Bourguiby, který se zde v r.1903 narodil a díky němuž se Monastiru
dostalo nebývalého výsadního postavení. Zahrnuje v sobě směs
tradice a historie s moderní architekturou, což je tak typické
právě pro Tunisko. Ačkoliv je pro místní obyvatelé nezanedbatelným
zdrojem příjmu těžba mořské soli, pěstování oliv a dalších druhů
ovoce, největším přínosem je turistický ruch, kterému se podřizuje
život místních obyvatel.
Dnešní Monastir je však především turistické centrum vybavené
vším, co turista potřebuje. Vyrostlo zde mnoho hotelů i hotýlků
běžných cenových kategorií, můžeme si zde však dopřát i pobyt ve
špičkových hotelích nebo návštěvu kongresového paláce. Monastir je
univerzitní město a má jedno z mezinárodních letišť, takže turisté,
kteří chtějí v této oblasti prožít svoji dovolenou, mají veškeré
dopravní pohodlí při ruce. Milovníci golfu ocení dvě
osmnáctijamková hřiště. Monastir je jedno z nejpůvabnějších měst
Tuniska.
Monastir, stejně jako Sousse, má velmi bohatou historii. Ve
starověku za Římanů se nazýval Ruspina (což punsky znamenalo
Poloostrov). Městečko, jehož základy sahají až do punských dob
používal Julius Caesar jako opěrný bod při svém africkém tažení. Už
tehdy je chránily trojité hradby. Caesar tu zřídil po návratu z
Egypta svůj první tábor a odtud svedl první bitvu proti
Pompejovcům, svým zapřísáhlým nepřátelům, až nad nimi konečně
zvítězil v r.46 př.n.l. v bitvě u Thapsusu (dnešní Mahdii ležící
30km jižněji). Byzantinci zde v 6.st. založili křesťanský klášter,
monastér, od něhož město pravděpodobně odvozuje svůj současný
název.
Město se dále rozvíjí až v 8. století za vlády Arabů, kdy zde
byl vybudován Ribát, stavba ne nepodobná klášterům rytířských řádů.
Díky němu se z Monastiru stalo jedno z nejvýznamnějších
náboženských středisek země. Mohutný komplex budov sloužil jednak
jako vhodné místo k meditacím a jednak jako velmi spolehlivý opěrný
bod v dobách válečných.
Období největšího rozkvětu přichází v 11. století, kdy dynastie
Fátimovců stěhuje hlavní město z Kairouánu do nedaleké Mahdie. V
této době je Monastir uctíván jako posvátné město a proudí sem
zástupy věřících.V 16.st. bylo město napadeno Španěly a část ribátu
byla rozbořena. Po vyhlášení francouzského protektorátu se význam
Monastiru ještě zvětšil, neboť byl sídlem velitelství hlavní
francouzské posádky pro jihovýchodní Tunisko a sídlem prefektury,
podléhající přímo tuniskému bejovi. Díky zdejšímu přístavu zde
kvetl námořní obchod, hlavně s olivovým olejem.
Procházky městem samozřejmě začínají v Ribatu. Tento nádherný
komplex byl podle většiny historiků postaven jako čtvercová tvrz v
r. 796 a je bezpochyby nejstarším v Africe a nejvýznamnější
dochovanou stavbou islámského raného středověku Velkého
Maghrebu.Během následujících staletí byl mnohokrát přestavován a
rozšiřován. Dnešní vchod do ribátu se nachází v jeho západním
křídle a ústí na nádvoří , kde se každoročně v červenci a v srpnu
konají představení v rámci monastirského festivalu. Nad jižním
křídlem ribátu se tyčí strážní věž zvaná nador, na jejíž vrchol
vede spirálovité schodiště a je odtud nádherný výhled do okolí. V
prvním i druhém poschodí se nachází modlitebny a malé cely, ve
kterých zdejší učení mniši-válečníci rozjímali a věnovali se
studiu. Zemřít v boji za islámskou víru považovali bojovní mniši za
čestnou povinnost a odměnou jim za to byl přímý vstup do ráje. V
Monastiru dosáhl blaženost podle staré legendy každý, kdo žil 3 dny
ve službách ribátu. Není proto divu, že se pevnost stala jednou z
nejvýznamnějších svatyní. Kdo ji nemohl střežit nebo v ní bojovat,
dal se přinejmenším pohřbít u jejích zdí. Tím se vysvětlují
obrovské rozměry hřbitova nacházejícího se naproti ribátu. Kdysi
nechtěl ribát nikomu otevřít své brány, dnes je otevírá tisícům
návštěvníků města.
Najdeme zde i muzeum- Muzeum islámského umění (nazývané muzeum
Ali Bourguiba) v někdejší modlitebně kláštera.Vystavené sbírky
ilustrují civilizaci a umění arabských muslimů v dobách raného
islámu. Návštěvník zde může obdivovat staré rukopisy, arabský
astrolab vyrobený v r.927 v Cordóbě , zbytky dřevěné vyřezávané
kazatelny z 9.st. z Velké mešity v Kairouanu, koptské látky ze 4.
až 8.st. z Egypta, překrásné filigránské skleněné předměty z období
Fátimovců apod. Ve spodní části ribátu jsou ateliéry společnosti
International Monastir Films, v nichž byly natočeny některé epizody
z filmů Ježíš z Nazaretu a Hledání ztracené archy.
Pokud navštívíte Monastirský ribát a netrpíte závratí,
nezapomeňte se podívat z hradeb směrem k moři, je to skutečně pěkný
zážitek.
Pochází z 9.století. Jako jedna z mála starobylých památek byla
uchráněna před rozsáhlou rekonstrukcí Monastiru v době jeho
rozsáhlé přeměny v reprezentativní rodiště prezidenta. Mešitu
najdete hned vedle Monastirského ribátu. Jedná se o skromnou
aghlabovskou stavbu lemovanou arkádami tvořenými lomenými oblouky a
sloupy, které byly zhotoveny z kamene pocházejícího z římských
ruin. V blízkosti Velké mešity se nachází starý hřbitov se starými
krásně zdobenými hroby.
Velká Mešita v Monastiru. Zde se můžeme procházet typickými
orientálními uličkami plnými obchodníků, pracujících přímo na ulici
a cítíme se jako na bazaru v pohádce z Tisíc a jedné noci.
Monumentálnost starých městských hradeb je zvýrazněna čtvercovými
strážními věžemi. Staré město, medina, si dodnes si dochovalo svůj
původní starobylý ráz. Hradby na západní straně starého města
(mediny) zůstaly do dnešních dnů téměř nepoškozené. V hradbách je
několik krásných starých bran, např. Bab Tunis z konce 18. století
v severozápadní části či hlavní jižní brána Báb Brikša ze 17.
století.
Bourguibova Mešita byla postavena v letech 1963-1966 v rue de
l´Independance podle vzoru mešity Hammudy Paši v hlavním městě
Tunisu. Svým 41metrů vysokým osmistěnným minaretem vévodí celému
městu a okolí. Její stavitel se inspiroval mešitou Hammouda Pachi,
postavenou v 17.st. v Tunisu. Obrovská modlitebna může pojmout až
1000 osob a její klenby podepírá 86 sloupů z růžového mramoru. V
téže ulici,na opačné straně, je Muzeum tradičních krojů. Bohatá
sbírka obsahuje hlavně ženské tradiční oděvy, které svědčí o
eleganci, bohatství a rozmanitosti šatníku zdejších dam v minulých
stoletích.
Mauzoleum Habiba Bourguiby bylo postaveno v r.1963 a zvětšeno v
letech 1978 a 1980. Budova má čtvercový tvar s pozlacenou kopulí.
Tuto stavbu si Bourguiba určil jako budoucí místo posledního
odpočinku a po své smrti v r.2000 tu byl pochován. Vstup do
mauzolea je velkolepý. Již samotná chůze po dlouhém dlážděném
chodníku, po kterém přijdete až k mramorovému nádvoří, nabízí
návštěvníkovi jedinečný pohled na tuto památku. Vstup do mauzolea s
pozlacenou kopulí a dvojicí minaretů je zdarma, ale pouze po
několik hodin denně. Pokud chcete mauzoleum navštívit, musíte mít
zakrytá ramena a kolena. Zajímavostí je velký lustr v hlavní
kopuli, jelikož pochází z rukou českých sklářů. Po obou stranách
jsou další dvě budovy s menšími zelenými kopulemi. V nich jsou
pochováni Bourguibovi rodiče a jeho první manželka. Kromě toho je
možno shlédnout i malou expozici předmětů patřících Bourguibově
rodině.
Po cestě k mauzoleu se přechází přes velkou esplanádu, po jejíž
pravé straně je hřbitov a koubba Sidi el-Mezri, světce z 12.st., po
němž je hřbitov pojmenován(koubba=kaplička).
Před mauzoleem se nachází osmiboká stavba, tzv. Hrob neznámého
vojína, který je symbolickým hrobem všech tuniských vojáků, kteří
bojovali za nezávislost Tuniska.
Ve zdejším přístavu může kotvit až 400 malých lodí.
Z města také jezdí pravidelné autobusové linky do nedalekého
města Sousse. Dále lze využít levné taxi , louages nebo vlak
tzv.metro.
|
